NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vyhoďte z THE DILLINGER ESCAPE PLAN všechny melodické vokály, zvyšte intenzitu dvojnásobně, věk kapely vydělte dvěma a místo hranatého Grega Puciata si dosaďte holku v šatečkách. Pak to prožeňte to punkovým filtrem a získáte metalovou zběsilost zvanou EMPLOYED TO SERVE, která má živě devastující následky.
Zamotané riffy, kombinované nervózním prohrábnutím strun nejsou ničím novým pod sluncem a jednoduše vykrádají vše, co na soutoku math-metalu, chaotického hardcoreu, grindcoreu a powerviolence vzniklo. Vzniká tak výbušná směs, která v případě EMPLOYED TO SERVE není nijak objevná nebo revoluční, koncertně vás ale jednoznačně dostane na kolena. V minulém roce jsem viděl jen málo kapel, které by se svou divokostí těmto mladým Btitům přiblížily.
Album „Greyer Than You Remember“ zní, jakoby CONVERGE potkali FUCK THE FACTS v teenagerské době, kdy se všemi cloumaly hormonální změny. Nahrávka má kulervoucí tah na branku, zarputilou nekompromisnost a intenzitu. Tempo se „zklidňuje“ jen u prostřední „Bones To Break“ a pak až na úplném konci desky. Jistota pro všechny milovníky metalových a hardcoroevých náletů.
7,5 / 10
Greyer Than You Remember (2015)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.